Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Článek

6

Kdo si alespoň jednou v životě vyzkoušel terapii kraniosakrální biodynamikou, dá mi jistě za pravdu, že jde o jemnou neinvazivní metodu, která je velmi příjemná. Co jí propůjčuje tuto kvalitu? Co v našem niterném prostoru vlastně způsobí, že se cítíme příjemně? Děje se to díky spojení s pocitem, který nám dělá dobře, a proto se snažíme být s ním co možná nejdéle. Naopak nepříjemné pocity v nás vyvolávají strach, úzkost, lítost, a tak je rychle „nějak“ zpracujeme, zaplácneme, přehlušíme něčím silnějším, nebo třeba jen zatlačíme hluboko do sebe, abychom se jich zbavili. To je známá reakce našeho těla, nervového systému i boje o přežití.

Kraniosakrální biodynamika jde v souladu s přirozenými potřebami organismu a proto respektuje tuto hluboce zakořeněnou potřebu člověka cítit se dobře…a nejen to, ona ji dokonce používá jako nástroj. Jsme-li konfrontováni s nepříjemnou emocí tváří v tvář, náš nervový systém má tendence situaci rychle vyřešit, aby se vše zase dostalo do normálu. Použije k tomu dostupné možnosti, které má naučené…někdo si dá čokoládu, jiný si zapálí cigaretu, někdo si jde zaběhat a jiný naštípe dříví na celou zimu. Každý udělá věc, o které ví, že funguje, použije nějakou činnost, která ho stabilizuje.

V životě jsou ale situace, při kterých není čas spojit se s žádnou příjemnou aktivitou nebo pocitem. Jde o okamžiky, kdy je toho na nás moc, je to příliš brzy, nebo příliš rychle. Cítili jsme se dobře a najednou je vše pryč. Každý známe projevy svého těla ve vypjatých situacích. Musíme si ale přiznat, že samotná situace nezpůsobila naši aktivaci, protože co vadí jednomu, nevadí druhému, z čeho se jeden hroutí, tomu by se druhý zasmál. Kdo a co tedy způsobí kaskádu projevů našich těl? Jsou to síly, které byly ve formě nábojů uloženy v našem nervovém systému. Jsou tam od první situace, která nemohla být z nějakého důvodu dokončena a síly vypuštěny. Jde většinou o prožitky, které se odehrály během prenatálního období, porodu, několika málo hodin po porodu a ranného dětství. Jako magnet si potom přitahujeme do života lidi a situace, které poukazují na místo těchto nezpracovaných sil, aby se prvotní dramamohlo uzavřít a síly se uvolnily.

Kraniosakrální terapie dovolí našemu systému dokončit situace a vypustit síly, které musel dlouhé roky nést. Díky tomu dojde k „přepsání“ aktivujících nastavení. Ve většině případů se ani nemusíme spojovat s prožitky té situace, jen sdílíme svůj momentální pociťovaný vjem, přijmeme možnost zpomalení a prohlédnutí si svých pocitů s odstupem a vhledem moudrého pozorovatele, kterým se v tom okamžiku stáváme. Dovolíme si cítit se v této situaci dobře. Naše tělo tenkrát toužilo po něčem jiném, než v ten okamžik zažívalo, ať už to bylo přijetí, láska, potřeba být viděno, slyšeno, rozpoznáno ve své podstatě. My mu můžeme všechny tyto kvality zpětně dodat.

Síla zdroje

Velkým a nenahraditelným pomocníkem v kraniosakrální terapii jsou zdroje. Jsou to místa v těle, kde je člověku příjemně, odkud čerpá energii. Necítí–li klient zdroj na těle, terapeut použije vnější zdroj, hezkou vzpomínku, oblíbené jídlo nebo činnost,  kvalitu pocitu může klient poté prožít přímo v těle. Zde uvedu modelovou situaci práce s klientem, který se nemůže spojit s žádným příjemným pocitem v těle:

8

Terapeut (použije dotaz na vnější zdroj): „Jaké je Vaše oblíbené jídlo?“
Klient (celý se rozzáří): „Víte, já miluju sladké, takže vanilková zmrzlina.“
Terapeut (plně respektuje klientovu volbu, nepoučuje, nesoudí): „Skvělé, co cítíte, když jíte vanilkovou zmrzlinu?“
Klient: „ Cítím moc příjemný pocit, takové blaho.“
Terapeut: „A když teď o tom mluvíme, cítíte to blaho někde v těle?“
Klient: „Hřeje to na hrudníku., vidím tam hodně žluté barvy.“
Terapeut: „Úžasné, a můžete s tím pocitem chvíli zůstat?“

Tak se terapeut dozví o místě zdroje v těle klienta.

Samotná terapie

V praxi to vypadá například tak, že na ošetření kraniosakrální biodynamikou přijde člověk, který má klaustrofobické stavy, nemůže jet výtahem, v malých místnostech se mu špatně dýchá a buší mu srdce. Při úvodním rozhovoru terapeut zjistí, že o svém porodu nic moc neví, jen že byl přirozený, ale dlouhý. Na lehátku se potom klient cítí v určitý okamžik jako v tunelu, který je malý, úzký, tmavý, bolí ho na čele a krční páteř. Pocity nejsou zahlcující, jde s nimi zůstat a prohlížet si, jak reaguje zbytek těla. Klient je terapeutem nabádán k tomu, se spojoval s pocity zdroje v těle. Zdroje přinesou potřebnou esenci příjemného, aby se traumatizující situace dokončila v prostředí bezpečí a pohodlí do konce, a síly mohly být uvolněny. Krása našeho vnitřního systému totiž spočívá v tom, že on vždy ví, co tenkrát nejvíc potřeboval, a dokáže nám dát přesné informace k dokončení situace.
Rozhovor, a současně i léčebné dokončení naší cvičné situace, by mohl vypadat asi nějak takto:

Terapeut (vnímá začínající proces, aktivaci nervového systému klienta): „Jak se cítíte?“
Klient na lehátku: „Připadám si jak v tmavé úzké rouře, bolí mě na čele a krční páteř. Není to moc příjemné“.
Terapeut (dotekem zaznamenává změny v systému klienta, vytváří stabilní bezpečný kontakt, který v tomto okamžiku nesmírně důležitý): „Jak se cítí zbytek vašeho těla?“
Klient: „Špatně se mi dýchá, buší mi srdce, cítím strach“.
Terapeut (respektuje celý průběh procesu, spojuje klienta se zdroji a celý běh terapie mírně zpomaluje): „Jak teď vnímáte místo na hrudi, je tam pořád ještě ten příjemný pocit, teplo, žlutá barva?“
Klient: „Ano, hrudník je celý žlutý, je tam klid a bezpečí“. Zhluboka se nadechne a vydechne. Celé tělo se uvolní.
Terapeut (nechá klienta prožít si příjemný pocit zdroje a poté opět navede klienta k probíhajícímu procesu): „A jak teď vnímáte vaše tělo?“
Klient: „Na čele to pořád ještě tlačí, ale mnohem míň, nejvíc teď ale cítím strach, takový ten strach, že umřu, že se to prostě nestihne“. Klient začíná propukat v pláč.
Terapeut (přichází s léčebnou formulkou, na kterou systém klienta roky čekal): „A co byste teď potřeboval, abyste se cítil dobře?“
Klient (po chvilce hlubokého nádechu): „No aby tady bylo víc místa, abych se mohl hýbat a někdo mi řekl, že to vše za chvíli skončí…“.
Terapeut: „A jaké by to bylo, kdybyste tohle vše měl, dostatek místa, kde se můžete hýbat, někoho, kde s vámi mluví…“
Klient (začíná se mezi vzlyky smát): „To by bylo úplně skvělé, protože to bych se pak cítil hodně v bezpečí“.
Terapeut: „A můžete si to vše teď dopřát? Hodně prostoru, člověka, který s vámi o tom mluví? Máte tolik času, kolik potřebujete…“.

Terapie samozřejmě pokračuje velmi pomalu dál, klient možná objeví ještě další hluboké téma spojené s touto situací a terapeut se opět přizpůsobí momentálním potřebám systému. Vše se odehrálo v několika vzácných okamžicích, klient mohl celou dobu vnímat péči a blízkost člověka, cítil převážně příjemné pocity a hlavně- velké změny uvnitř svého systému dělal výhradně on. Jestli jste pozorně sledovali průběh rozhovoru z ukázkové terapie, klient se vědomě nemusel spojit s prožitkem z porodu, pracoval s pocity, které vyvstávaly v jeho těle v přítomném okamžiku. A tady se dostáváme k rozdílu mezi jemností kraniosakrální biodynamiky a metod typu regrese a psychoterapie, kde se opakováním prožitého „čistí“ trauma situace. V našem případě využil terapeut přirozenou touhu lidského systému cítit se dobře a nabídl ji klientovi ve správný okamžik ve formě vnitřního zdroje.

Závěrem

A náš klient? Po několika ošetřeních kraniosakrální biodynamikou se začne s velkou pravděpodobností vyhýbat výtahu a získá schopnost poradit si i s jinými zátěžovými situacemi podobného charakteru.
Jak je to tedy se stavy, které ve svém životě nemáme rádi, jak je to se strachem, vztekem, pocením se, bušením srdce, se zamrzáním nebo jen se známým pocitem, že už je toho nějak moc? Nepřináší nám náhodou ony „nepříjemné“ vjemy informace o vrstvách sil, kterých si můžeme díky nepohodlí povšimnout? Nejsou nemoce a emoce jen prosbou našich těl, abychom se zastavili a podívali do svého vnitřního světa? Neopakují se nám podobné situace dost často na to, aby byly náhodné?

Jestliže přijmeme zodpovědnost za svůj život se vším, co se v něm zrovna nám děje, objeví se i nástroje, které nám mohou pomoci. Kraniosakrální terapie je jedním z nich. Není nic jednoduššího, než ji vyzkoušet.

   Edita Polenová

 

 

Kraniosakrální biodynamika

Co je kraniosakrální terapie, biodynamika?
Kraniosakrální biodynamika je velmi jemná neinvazivní metoda, která se používala již ve starověkém Egyptě. Postupně se vyvinula z osteopatie, tedy nauky o kostech a práce s nimi. Osteopatie používá jemného tlaku, díky kterému navede posuny kostí do rovnovážného stavu. Pracuje se zde hlavně s kostí křížovou a lebečními kostmi, odtud název kranio (lebka) sakrální (křížová) terapie. Osteopat komunikuje s pohybem těla, který odpovídá toku mozkomíšního moku. Biodynamika pracuje s hlubšími a pomalejšími rytmy těla.

Co si pod tím může klient představit?
To, že naše tělo nevyživuje jen jídlo, chápeme asi všichni. Existuje energie, kterou jsme všichni posilováni ze Zdroje, z Jednoty. Energie Zdroje k nám proudí skrze naše tělo a můžeme ji zaznamenat jako pravidelný rytmus podobný respiračnímu nádechu a výdechu. Tento vnitřní rytmus, projev Dechu života, nám kromě výživy přináší také informaci o kvalitě absolutního Zdraví, které je tedy v každém z nás neustále přítomné. Terapeut nechává tělo rozpomenout se na to, jaké to je být naprosto Zdravý, a to si poté nachází svou vlastní cestu, jak se se Zdravím uvnitř spojit.

Kdo je autorem metody, kdo ji vymyslel?
Jak jsem již zmínila, biodynamika se vyvinula z osteopatie, vyvstala díky praxi mnoha lékařů. V polovině minulého století  měl americký lékař Upledger asistovat u operace muže, kterému osifikované buňky na tvrdé pleně mozkové utlačovaly míchu v oblasti krku. Pacient přestával chodit. Úkolem mladého lékaře bylo přidržoval mozkovou plenu, aby jiný lékař mohl buňky seškrábnout. Dr. Upledger nemohl mozkovou plenu udržet díky poměrně silnému stabilnímu pohybu, kterou plena vykonávala. Nebyl to ani rytmus srdce, ani dech… lékař se setkal se třetím pohybem těla a tím byl tok mozkomíšního moku. Díky dalším výzkumům tak popřel teorii, že by lebeční kosti v dospělosti srůstaly, a dokázal, že se nejen neustále mezi sebou pohybují, ale že je možné jejich pohyby i upravovat a ošetřovat tak rotaci jednotlivých kostí. Na práci Dr. Upledgera navázali další lékaři, kteří díky svému nadšení pro práci dokázali v těle člověka postupně zmapovat jemnější pohyby s delšími frekvencemi nádechů a výdechů, které komunikují jak s tekutinami, svaly, kostmi atd., ale právě i se samotným Zdravím, které nenese žádnou historii těla. Byli to Dr. Sutherland, Dr. Becker, Dr. Still a spousta dalších.

Lidé si zvykli na to, že přijdou k lékaři a řeknou: „Pane doktore, mě bolí levé koleno. Skoro nemohu chodit. Dejte mi na to něco.“ Trochu mi to připomíná návštěvu autoservisu. Je to u tebe stejné nebo jiné? Jak to většinou probíhá?
Lidé většinou chodí s tím, že je něco bolí. Lékař jim řekne, co mají dělat, co si „na to mají dát“…známe to všichni. Já se člověka zeptám, co by potřeboval, protože bolavé koleno mohlo vzniknout dlouhodobým přetěžováním ledvin nebo čímkoli jiným, co není v mé kompetenci řešit. Systém každého jednoho z klientů ví přesně, jaká kaskáda dějů vyústila v bolavé koleno. Nástrojem, jak nechat vyvstat to důležité, je pociťovaný vjem. Neřeším tedy s lidmi příběhy kdo, co, jak a kdy, ale KDE… kde na těle je ten pocit, který cítíte, když teď o tom mluvíte? Začneme tak komunikovat s potlačenými silami, které nesou napětí a stažení v těle. Díky věnované pozornosti se mohou síly ze systému pomalu uvolňovat a tím vypouštět i nesené emoce. Tak se dokončí původní otevřený příběh, aniž bychom se s ním museli jakkoli potkat. To se děje jak při úvodním rozhovoru, tak i při samotné terapii na lůžku, kdy už se klienta dotýkám. Místa doteků jsou vždy předem vykomunikovaná a plně respektují jeho přání.

Edita při léčeníVětšinou lidé řeší vztahy a peníze. S jakými tématy mohou za tebou klienti přijít?
Máš pravdu, vztahy a peníze patří mezi nejčastější objednávky. Lidé často přichází s fyzickými obtížemi, chronickými i akutními bolestmi, záněty, problémy s očima, rovnováhou, soustředěním, otupělostí, nízkým sebevědomí, žárlivostí…

Spektrum je nekonečné, stejně jako příběhy, se kterými přichází. Za nimi se skrývají vnitřní omezující vzorce, díky kterým se nemoc může projevit na těle.Náš systém uvnitř ví, jaké to je být Zdravý, být Zdravá. Kraniosakrální terapie se spojuje právě s tímto Zdravím v těle člověka a dává systému možnost navrátit se k němu jako celek, aby se projevy začaly rozrušovat postupně tak, jak postupně vznikaly. Naše tělo cestu návratu zná, potřebuje jen prostor a klid na práci. To mu nabízím.

Není tedy malá a velká nemoc, i když se např. rakovina se přesně tak jako velká nemoc jeví, je to jen intenzivnější projev nakupených dlouhodobě přehlížených varovných signálů těla, volání o pomoc, po kterém dochází k nastolení ne-moci. Není mým úkolem zlehčovat těžké nemoci, jen si musí každý zvážit, nakolik je ochoten vzít na sebe zodpovědnost za svůj stav, přijmout ho a rozhodnout se podívat se výzvě do očí, nenechat se zahltit strachem a dát sám sobě šanci přijmout nemoc jako dar. Žádný terapeut, ani já, nejsme kouzelníci a nemůžeme zvrátit poslední stadia těžkých onemocnění, můžeme však takovému člověku pomoci osvětlit spoustu nepochopení v jeho životě, zpracovat výše zmíněný strach, úzkosti nebo pracovat s tématem bolesti. Rozhodně ale v těchto případech nepreferuji kranio nad klasickou medicínu, nejlepší formou je spolupráce obou směrů.

Všeobecně se dají klienti rozdělit do dvou skupin. První chtějí něco změnit ve svém fyzickém nebo psychickém těle, mají  problém, kterého se chtějí zbavit a doslechli se, že kraniosakrální terapie by jim mohla pomoci. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří na sobě dlouhodobě pracují pomocí různých technik jako je meditace a cítí, že kranio je schopné jim nabídnout práci s vnitřním prostředím skrze tělo. A protože ve Vesmíru se vše děje ve správný čas na správném místě a se správným záměrem, jsou obě skupiny uspokojené na nejhlubších rovinách svých přání, protože dostanou to, co potřebují, a ne to, co jim terapeut touží předat.

Jakým způsobem se třebas liší Tvůj přístup od ostatních? Každý terapeut do své práce přeci jen přidává něco svého – originálního.
Ptáš se velmi dobře…terapeuti z jiných oborů, psychologie, fyzioterapie nebo čínské medicíny, do své práce vkládají něco ze sebe, své zkušenosti a znalosti. Terapeut kraniosakrální biodynamiky nechá systém klienta, aby si sám načetl možnosti, které mu může daný terapeut nabídnout. Po prvním přiložení rukou se můj systém a systém klienta na určité úrovni propojí a nastává mezi nimi velmi jemná komunikace. Ta probíhá na úrovni pocitů více než slov, ale někdy k vnitřnímu prostředí lidí uvnitř doopravdy mluvím. Komunikace probíhá asi takto:

  • Terapeut (T): Vítám Tě, co Ti mohu nabídnout?
  • Systém klienta( K): Tohle tělo má problém a když mi dáš prostor a čas, abych se do něj mohl pustit, budu Ti nesmírně vděčný.
  • T: Na celou práci máme hodinu, poté už se začneš směrovat k ukončování, souhlasíš?
  • K: Souhlasím. A doopravdy Ti můžu věřit, že mě nebudeš k ničemu nutit, že můžu dělat to, co potřebuji? Já to vím naprosto přesně, ale všichni tam venku se tváří, že mě znají líp než já sám Biodynamikasebe a že mi dokážou pomoct…přiznám se Ti, o takovou pomoc nestojím. Stažení, která nesu, byla pro stabilitu celého systému velmi důležitá a můj záměr, s jakým jsem je tvořil, byl cílený. A zase jen já vím, jak je postupně rozpouštět. Vidím na Tobě, s jakou láskou a respektem se díváš na má stažení, děkuji Ti za to. Já je také miluji. Zachránily mě. Ale teď už jich spoustu nepotřebuji, budu Ti postupně ukazovat ty, kterých už se můžu zbavit. Budu to dělat v pořadí, v jakém vznikaly, nenuť mě, prosím, do větší práce, než pro kterou se sám rozhodnu. Způsobila byl mi jen další stažení.
  • T: Tvé přání dobře vnímám, budu tady se vším, o co mě požádáš. Nabízím Ti všechen klid a stabilitu, které jsem v tomto okamžiku schopna. Bude to tak stačit?
  • K: Je to skvělé, cítím tu spoustu práce, kterou máš za sebou, poznám zpracovaná místa na Tvém těle, kde bylo stažení a teď už není, věřím Ti, že jsi svému vnitřnímu prostředí věnovala spoustu času a lásky. Důvěřuji Ti. Můžeme začít.
  • T: Máš vše, co budeš potřebovat…

Zní to až neuvěřitelně, že komunikace našich vnitřních světů probíhá doopravdy takhle. To vše se odehrává během fáze usazování. Po ní se systém klienta pustí do zpracovávání a propouštění držených sil a uvolňování emocí. S každou další terapií se systém klienta usazuje snadněji a pouští se do složitějších vzorců, která ho omezují. Mezi klientem a terapeutem vzniká velmi důvěrný vztah, který nenarušuji jakýmkoli zpochybňováním záměru systému. Jestliže klient přijme i na myšlenkové úrovni, že se každou terapii děje to, k čemu dalo svolení jeho tělo, začíná sám sebe doopravdy uzdravovat a také cítí radost z té práce.

Jak se pozná dobrý terapeut, má nějaký certifikát?
Dobrý terapeut kraniosakrální biodynamiky je ten, se kterým se cítíte natolik v bezpečí, že se mu Váš systém otevře bez obav z retraumatizace. K tomu je potřeba, aby měl terapeut potřebné znalosti z anatomie a psychologie, ale hlavně aby měl zmapovaný svůj vlastní systém a dokázal se o něj v terapiích opřít. Chce to projít si svými vlastními procesy, vědět, co terapie dokáže přinést a respektovat i hranici, za kterou by se jako terapeut už neměl vydávat a doporučit klientovi návštěvu lékaře.

Výcvik kraniosakrálních terapeutů v Čechách trvá nejméně 1,5 roku a je zaštítěn supervizemi, dohledem zkušeného učitele a hodnotou vlastních ošetření, která přinášejí terapeutovi cenné zkušenosti a projasňují jeho systém. Momentálně je v naší republice možnost navštěvovat tři výcviky kraniosakrální terapie, přičemž Radek Neškrabal v Modrém klíči v pražských Modřanech, vyučuje jak osteopatii, tak biodynamiku, Abha Sajwel učí ve Všenorech u Prahy kraniosakrální biodynamiku a ještě je možné učit se u zahraniční lektorky Bhadreny Tschumi Gemin. Všechny tyto tři školy vydávají certifikáty, které opravňují své praktikanty s metodou pracovat. Ostatní absoloventy „rychlokvašných“ kurzů s pochybnými certifikáty nedoporučuji. Jejich výuka nesplňuje počty hodin potřebných na zvládnutí teorie ani svých vlastních procesů.

V Čechách působí Asociace terapeutů kraniosakrální biodynamiky a ta sjednocuje a školí terapeuty se zájmem o práci i další vzdělávání. Tady má klient jistotu kvalitní péče.

Edita Polenová

Edita Polenová – kraniosakrální terapie, biodynamika

Jakou školu jsi studovala ty a jsi členkou Asociace kraniosakrálních biodynamiků?
Já jsem začínala v roce 2012 osteopatií u Radka Neškrabala a po jejím dokončení jsem přešla na trénink biodynamiky u Abhy Sajwel, kde momentálně asistuji dalším studentům. Druhým rokem jsem členkou Asociace kranioakrálních biodynamiků, kde se aktivně podílím na její činnosti jako zástupce výkonného výboru.

A proč by lidé měli přijít právě za tebou?
Tuto práci by měl dělat terapeut z lásky k sobě i k ostatním lidem. Cítím se být takovým člověkem. Byly doby, kdy jsem ve dne ošetřovala a v noci studovala knihy. Získala jsem tím (kromě kruhů pod očima) také spoustu zkušeností a informací, které dnes ve své praxi využívám. Kranio nejde jen dělat, musí se žít. Tělem i duší. Každý klient mi přináší výzvy a hlubší uvědomění si propojenosti nás všech. Ten, kdo zprostředkovává zázraky, budiž nazýván Vyšším mechanikem. Mé ruce jsou jeho nástrojem.

Kde Tě naši čtenáři najdou?
Momentálně praktikuji v Praze- Radotíně ve Vrážské ul.144/12.Těším se na společné setkání.

Edita Polenová